2014 Skalicka 2V sobotu 13.9.2014 na nás čekaly 2 koncerty, čili „dvoják“. A nebyl to obyčejný dvoják. Aby to nebylo tak úplně jednoduché, tak první koncert měl být v Čechách – konkrétně v nedaleké Roudnici na tradičním vinobraní a ten druhý až na Moravě – ve Skaličce, která je kousek za Olomoucí... Všechno jsme měli skvěle naplánované – v podstatě na minuty – jenže bylo třináctýho..... Časový plán dostal zásadní ránu hned při odjezdu z UL. Měl jsem naložené naše „velký“ auto, s tím, že jako nastartuju, naložím kluky a fičíme – tak otočím klíčkem – a ono nic. Začal jsem se potit, malinko vztekat a přitom všem si i současně nalhávat – že jsem, jakože v klidu... To auto jsem opravdu nenastartoval. Nezbývalo, než vzít za vděk podstatně menší Fabii combi, naházet do auta opravdu jen to nejpotřebnější a vyrazit. S hodinovým zpožděním směr Roudnice. Je velký štěstí, že jsme v MONOKLU navyknutí na to, že si čas příjezdu do místa hraní, plánujeme vždy s 1,5 hodinovým předstihem. Takhle – byť to tedy bylo na knop – jsme stáli za podiem v Roudnici na zámku zhruba 10 minut před naším vystoupením.... Vše se nakonec stihlo – včetně krátké zvukovky.... Program letošního vinobraní jsme na scéně roudnického zámku vlastně začínali, takže lidi byli, ale nacpaný areál diváky – ještě rozhodně nebyl. Přesto jsme vnímali velmi pozitivní atmosféru a hraní si užili. Hodinový koncert nám utekl jako voda. Jak jsme se později dozvěděli z článků v novinách – Roudnické vinobraní navštívilo na deset tisíc lidí, takže pořadatelé byli určitě spokojení. Kdysi jsem produkčně i organizačně stál u zrodu této tradice v Roudnici (podílel jsem se asi na 6-ti ročnících) a jsem rád, že se tomuto projektu i nadále daří....


2014 Skalicka03Hned, jak jsme slezli z pódia, museli jsme v kapele rychle řešit to, jestli tedy na tu Moravu vyrazíme, nebo ne. Nejdřív nás přepadaly myšlenky, že to zabalíme... Nakonec však zvítězila naše oddanost muzice a držíc se hesla: „Kšeft je svatej“, jak s oblibou říká Petr Kocman – jsme plní odhodlání vyrazili. Byla to náročná a svižná jízda, neboť dle harmonogramu jsme ve Skaličce měli vystupovat od 19.30 hodin, takže jsme na přejezd měli cca 4 hodiny. Štěstí, že ta naše zemička není nějak extra velká. Zvládli jsme to bez problémů. Sotva jsme do Skaličky dorazili – bylo nám jasný, že jsme dobře udělali a nic na tom nezměnil ani fakt, že pršelo... Bylo to v zásadě jedno, protože festival se konal pod střechou tamní sokolovny. Pořadatelé nás v podpalubí (bar pod pódiem) přivítali s otevřenou náručí – držíc v každé ruce 2 panáky slivovice – už ji do nás prali... Než jsme se stačili „rozkókat“ – měli jsme v sobě 2 panáky – „Tož, jako na tu uvítanó...“ Ta slivka měla neskutečný „grády“. Museli jsme zařadit zpátečku a nacouvat do tamní restaurace – něco pojíst. Nejedli jsme od nějaký 13.00 hodiny a pít a hrát na lačno, to by byla v tamních podmínkách – jisto-jistě, sebevražda...

 

2014 Skalicka04Tu přišel k našemu stolu kamarád z tamní osady, co jako obsluhoval. Představil se, uvítal nás, zeptal se, co si dáme k jídlu.... Pak 3x pomalu zamrkal očima, udělal asi šest vrávoravých kroků zpět, otočil oči v sloup, pomalu se otočil a rozevlátě-nejistou chůzí odešel.... Pak už se neukázal... Dostali jsme s klukama záchvat smíchu. Tohle bylo neskutečně výborný číslo... Naštěstí obsluha za pultem, což byly sympatické dámy – byla naprosto v pohodě, tak jsme se toho jídla nakonec dočkali. Večeři jsme spláchli pivem a už do nás zase „rvali“ panáky... Je to těžký těm bodrým lidem odmítnou... Zvlášť, když chtějí představit tu svou (samozřejmě že nejlepší) pálenku... No, nakonec jsme raději zmizeli v zákulisí, abychom, jak zpívá Jarek Nohavica v jedné ze svých písní – „nepřetáhli strunu“. Ve Skaličce jsme „předskakovali“ Poutníkům. 2014 SkalickaSokolovna narvaná k prasknutí. Od první do poslední písničky doslova bouřlivé ovace diváků. Atmosféra jednoduše famózní. Na tom pódiu nám to v té nádherné kulise uteklo tak rychle... Přidáváme – ještě jeden bouřlivý potlesk a je konec.... No, vlastně byl to spíš začátek. Po koncertě jsme se zakopali v „podpalubí“, kde se rozjel neskutečně krásný JAM, který trval asi do čtvrté hodiny ranní. Slivovice a pivo teklo proudem a hráli se krásný songy....Čekal jsem „kalný“ ráno = bolest hlavy, žaludek na vodě atp. Hle, není to tak zlý.

 

Dávám si snídani v čase oběda a jdeme na slavnostní spuštění vlajky. Je neděle a osadou krásně zní „Nedělní ráno“, který nazpíval Pavel Bobek. Nádhera... Vzpomínal jsem při tom na náš společný koncert v roce 2012, který jsme s ním stačili odehrát... Na takový koncert s legendou české country - se nezapomíná... Loučíme se s báječnými pořadateli ve Skaličce, nasedáme do auta a odjíždíme na oběd - do restaurace "U Zběhlíka", kde vařil i Zdeněk Pohlreich. Kachnička, 2 druhy zelí, 3 druhy knedlíku - větší luxus jsme si na závěr tohoto našeho moravského výletu nemohli přát. Čeká na nás ještě přes 400 km, než dorazíme domů. Cestou zpátky už myslím na další náš nejbližší koncert, který bude 18.září ve Frýdlantu. Tam se představíme s Pavlínou Jíšovou....